Stanovení těchto charakteristik dle Vyhlášky č. 246/2001 Sb. ´Výsledky jsou nezbytné pro hodnocení rizik v rámci dokumentace o ochraně před výbuchem dle NV č. 406/2004 Sb.
Bod vzplanutí je nejnižší teplota kapaliny, při které kapalina za určitých standardních podmínek, uvolňuje páry v takovém množství, že jsou schopny vytvořit zápalnou směs par se vzduchem.
Bod vzplanutí slouží pro zatřídění hořlavých kapalin do čtyř tříd nebezpečnosti I – IV dle normy ČSN 65 0201.
Zároveň lze pomocí této hodnoty odhadnout množství par a tím i riziko vzniku nebezpečné koncentrace.
| Třída nebezpečnosti | Bod vzplanutí (oC) |
| I | do 21 včetně |
| II | od 21 do 55 včetně |
| III | od 55 do 100 včetně |
| IV | Více než 100 |
Bod vzplanutí stanovujeme těmito zkouškami:
Stanovení bodů vzplanutí a hoření – otevřený kelímek podle Clevelanda.
Stanovení se provádí dle ČSN EN ISO 2592 Stanovení bodu vzplanutí a bodu hoření – Metoda otevřeného kelímku podle Clevelanda
Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku podle Penskyho – Martense
Stanovení se provádí dle ČSN EN ISO 2719 Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku podle Penskyho-Martense
Stanovení bodu vzplanutí v uzavřeném kelímku Abel – Pensky
Stanovení se provádí dle ČSN EN ISO 13736 Stanovení bodu vzplanutí – Metoda uzavřeného kelímku podle Abela
Bod hoření je nejnižší teplota kapaliny, při které se páry kapaliny zapálí a dále hoří po danou dobu po přiblížení plamene k povrchu kapaliny za určených podmínek.
Stanovení se provádí dle ČSN EN ISO 2592 Stanovení bodu vzplanutí a bodu hoření – Metoda otevřeného kelímku podle Clevelanda
Teplota vznícení je nejnižší teplota horkého povrchu, při které se za stanovených podmínek vznítí hořlavý plyn nebo hořlavá pára ve směsi se vzduchem. Je kritériem pro zatřídění hořlavých kapalin a plynů do teplotních tříd. Představuje také povrchovou teplotu (zařízení, parní potrubí,…), která je nebezpečná z hlediska vznícení směsi hořlavých plynů a par kapalin.
| Teplotní třída | Teplota vznícení (oC) |
| T1 | > 450 |
| T2 | > 300 ≤ 450 |
| T3 | > 200 ≤ 300 |
| T4 | > 135 ≤ 200 |
| T5 | > 100 ≤ 135 |
| T6 | > 80 ≤ 100 |
Stanovení se provádí dle ČSN EN 14522 Stanovení teploty vznícení plynů a par
Dolní mez výbušnosti (LEL) je koncentrace hořlavého plynu nebo par se vzduchem, pod kterou již není plynná atmosféra výbušná. Tato hodnota je velmi důležitá pro stanovení prostředí a pro ochranu zařízení před nebezpečím výbuchu tím, že koncentrace hořlavého plynu nebo par hořlavých kapalin ve vzduchu bude pod nebezpečnou koncentrací. Dolní mez výbušnosti se stanovuje ve výbuchovém autoklávu.
Horní mez výbušnosti (UEL) je koncentrace hořlavého plynu nebo par se vzduchem, nad kterou již není plynná atmosféra výbušná. Tato hodnota je velmi důležitá pro stanovení prostředí a pro ochranu zařízení před nebezpečím výbuchu tím, že koncentrace hořlavého plynu nebo par bude nad touto hodnotou UEL.
Stanovení se provádí dle ČSN EN 1839 Stanovení mezí výbušnosti plynů a par
Maximální výbuchový tlak pMAX je maximální tlak při výbuchu dané látky.
Rychlost nárůstu tlaku po iniciaci (dp/dt)MAX jedná se o maximální rychlost nárůstu tlaku v závislosti na čase.
Konstanta výbušnosti KG je konstanta určující maximální rychlost nárůstu tlaku v závislosti na čase při výbuchu
v objemu V, určená podle rovnice (Kubický zákon):
KG = (dp/dt)max . V1/3
Stanovení se provádí dle ČSN EN 15967 Stanovení maximálního výbuchového tlaku a maximální rychlosti nárůstu výbuchového tlaku plynů a par
Limitní obsah kyslíku (LOC) je maximální koncentrace kyslíku ve směsi hořlavé látky, vzduchu a inertního plynu,
při které nemůže dojít, za určitých stanovených podmínek zkoušky k výbuchu. Znalost tohoto parametru má velký význam pro ochranu zařízení, technologie před nebezpečím výbuchu pomocí inertního plynu (N2, CO2, atd.).
Zkouška se provádí ve výbuchovém autoklávu 20 l, poskytující přesné výsledky, které lze v případě nutnosti korigovat výsledky z 1000 l autoklávu. Postupným krokovým zvyšováním poměru inertního plynu (např. dusíku) v oxidovadle (např. vzduch) a změnou koncentrace plynu nebo par se snižuje koncentrace kyslíku na úroveň, při které již nedochází k výbuchu při jakékoliv koncentraci plynu nebo par.
Stanovení se provádí dle ČSN EN 14756 Stanovení mezní koncentrace kyslíku (LOC) pro hořlavé plyny a páry