Požárně-technické charakteristiky prachu

Naše laboratoř zajišťuje stanovení požárně technických charakteristik (PTCH) v souladu s požadavky  Vyhlášky č. 246/2001 Sb.   Naměřené hodnoty  jsou  nezbytné pro hodnocení rizik v rámci  dokumentace o ochraně před výbuchem dle  NV č. 406/2004 Sb.

Sítový rozbor

střední velikost zrna nabízí rozdělení částic na základě jejich velikosti a slouží ke stanovení střední velikosti zrna prachu. Stanovení se provádí dle  ISO 13320

Dolní mez výbušnosti (LEL)

Nejnižší koncentrace směsi hořlavého prachu se vzduchem, při které je tato směs již výbušná. Tato hodnota je důležitá pro stanovení nebezpečných zón a pro stanovení podmínek předcházení vzniku výbušné atmosféry v rámci hodnocení rizik.
Stanovení se provádí dle ČSN EN 14034-3+A1

 

Minimální zápalná energie (MIE)

je minimální energie jiskry, která zapálí rozvířený prach. Znalost hodnot této veličiny je důležitá pro posuzování potenciálního nebezpečí iniciace hořlavých a výbušných prachových směsí elektrostatickými a indukovanými výboji. Jako výbuchová nádoba je použita modifikovaná Hartmanova trubice o objemu 1,2 l.
Stanovení se provádí dle ČSN EN 13 821  a ČSN EN ISO/IEC 80079-20-2

Výbuchové parametry

Maximální výbuchový tlak pMAX je maximální tlak při výbuchu dané látky.
Rychlost nárůstu tlaku po iniciaci (dp/dt)MAX jedná se o maximální rychlost nárůstu tlaku v závislosti na čase.
Konstanta výbušnosti KST je konstanta nezbytná pro návrh protivýbuchové ochrany, určená podle rovnice (Kubický zákon):

KST = (dp/dt)MAX . V1/3

Třída výbušnosti St vypovídá o výbušných vlastnostech dané látky a na základě St dělí prachy  do tříd výbušnosti St1 až St3.

 Třída výbušnostiKST (bar.m.s-1)
St10 – 200
St2200 – 300
St3> 300

Stanovení se provádí dle ČSN EN 14 034-1+A1   a ČSN EN 14 034-2+A1

Minimální teplota vznícení vrstvy prachu

je minimální teplota horkého povrchu, při které dojde ke vznícení vrstvy prachu o stanovené tloušťce umístěné na horkém povrchu. Hodnota umožňuje posoudit možnost vznícení usazené vrstvy prachu od horkých povrchů např. elektrické motory, svítidla apod. Stanovení se provádí dle ČSN EN 50 281-2-1

Minimální teplota vznícení rozvířeného prachu

je nejnižší teplota horké vnitřní stěny pece, při které dojde ke vznícení rozvířeného prachu ve vzduchu uvnitř této pece. Tato hodnota umožňuje posoudit možnost vznícení prachovzdušné směsi od horkých těles (zařízení).
Stanovení se provádí dle ČSN EN 50 281-2-1

Sypná hustota

je hmotnost vzorku na jednotku objemu při volném nasypání a následném setřesení za daných podmínek. Je základní hodnotou pro výpočet objemu zásobníků pro  skladování materiálů, stanovení četnosti úklidu, apod.
Stanovení se provádí dle  ČSN EN ISO 23145-1

Vnitřní rezistivita sypkých látek

je definována jako poměr intenzity stejnosměrného elektrického pole a ustálené proudové hustoty zkoušeného materiálu. Hodnota je důležitá z důvodu zatřídění prachu do skupiny výbušnosti (IIIA, IIIB a IIIC).
Stanovení se provádí dle ČSN 34 1382.

 Limitní obsah kyslíku

je maximální koncentrace kyslíku ve směsi hořlavého prachu a vzduchu a inertního plynu, při které nedojde k iniciaci směsi. Zkouška se provádí ve výbuchovém 20 l nebo v 1000 l autoklávu. Postupným krokovým zvyšováním poměru inertního plynu (např. dusíku) v oxidovadle (např. vzduch) a změnou koncentrace prachu se snižuje koncentrace kyslíku na úroveň, při které již nedochází k výbuchu při jakékoliv koncentraci prachu. Znalost tohoto parametru má velký význam pro ochranu zařízení, technologie před nebezpečím výbuchu pomocí inertního plynu (N2, CO2, atd.). Stanovení se provádí dle ČSN EN 14034-4+A1

Náchylnost k samovznícení

vypovídá o sklonech práškových materiálů k samovznícení. Účelem stanovení je určení indukční doby, kdy dojde za určitých podmínek k samovznícení práškové hmoty.

Termogravimetrická analýza

umožňuje sledovat rozkladné reakce v závislosti na teplotě.

 Základní chemický rozbor

zahrnuje stanovení obsahu vody, popele, prchavé hořlaviny a fixního uhlíku.

 Spalné teplo a výhřevnost

Výhřevnost je vlastnost paliva, která udává, kolik energie se uvolní úplným spálením jedné jednotky (obvykle 1 kg). Proti spalnému teplu není v hodnotě zahrnuto měrné skupenské teplo páry, obsažené ve spalinách.